Tarotový slovník - D
D
Damokles - dvořan starověkého samovládce v Syrakusách (východní pobřeží Sicílie, dnešní Siracusa) Dionýsa I. (+367 př. Kr); když Damokles vychvaloval samovládcovo štěstí, dal jej Dionýsos posadit na své místo, nad nímž však visel na žíni meč, aby byl Damokles poučen o nebezpečí samovládcova postavení; odtud rčení "visí nad ním Damoklův meč" = stálé, hrozivé nebezpečí je blízko.
Danaové, danajský dar- Danaové - Řekové před Trojou, kteří darovali Trojanům velkého dřevěného koně, v němž byli ukryti jejich bojovníci; Danajský dar = zrádný dar, přinášející velké nevýhody, záhubu atp.
dedukce - logické vyvození; způsob logického myšlení, postupující od obecného pravidla k jednotlivému (opak indukce); úsudek, ve kterém nová myšlenka logicky vyplývá z jistých tezí, vystupujících v roli obecného pravidla pro všechny jevy dané třídy.
definice - slovní vymezení obsahu pojmu; výměr.
deismus, deizmus - učení uplatňující se zejména v 18. a 19.století, jež sice uznává jako prapříčinu světa Boha, ale odmítá ho jako udržující a řídící sílu světa ovládaného jen přírodními zákony.
dekáda - soubor deseti jednotlivin; desítka, období deseti dnů.
dekadence - úpadek, upadání, úpadkovost.
dekan - desetistupňový segment astrologického zvěrokruhu. Každé znamení zvířetníku (např. Váhy) zaujímá oblast 30° (čili 3 dekany) z celkových 360°.
Delfy - místo snad nejznámějšího orákula v antice nacházející se ve Fókidě, v pohoří Parnássu. J-iž od 8.století tu stávala Apollónova svatyně. Kněžka chrámu , zvaná Pýthiá, seděla na trojnožce nad puklinou země, z níž vystupovaly výpary, a vydávala v extázi zvuky, které pak kněží interpretovali jako věštby.
demagogie - způsob klamání lživými sliby, lstí a záměrným překrucováním skutečnosti.
demiurg - idealistický božský princip, který utváří svět; tvůrce, stvořitel vůbec. V Platónově kosmogonickém mýtu se tímto termínem označuje božský tvůrce, příčina duše světa, jenž sice netvoří vesmír z ničeho, formuje však neuspořádanou hmotu podle vzorů z věčného světa idejí; nižší bohové, demiurgem stvoření, mají za úkol vytvořit smrtelné bytosti (srv. Timaios). V gnostickém myšlení je demiurg, tvůrce hmotného světa a odlišný od nejvyššího Boha, všeobecně považován za zlého.
démon - mytologické označení zlého nebo dobrého ducha, majícího vliv na osud člověka. Zlovolná NADPŘIROZENÁ bytost, která zaujímá místo mezi člověkem a Bohem. O démonech se někdy tvrdí, že mají ducha a tělo lidské bytosti. Říká se, že je vyvolávají kouzelníci a čarodějnice, aby plnili jejich příkazy.
depozitář - odborně uspořádané sbírky; místnost nebo budova, v níž jsou tyto sbírky uloženy.
denominace - název pro jednotlivé samostatné protestantské církve vzniklé odštěpením zpravidla od větší protestantské církve, užívaný místo záporně hodnotícího slova sekta.
dermo-optické vnímání - schopnost rozeznávat barvy a "vidět" předměty a obrazy pokožkou (hmatem) při pevně zavřených očích. Jev je znám též jako nezrakové nebo hmatové vidění.
designace - určení někoho jako kandidáta k vykonávání úřadu nebo funkce.
despekt - pohrdání, opovržení.
destrukce - zničení, ničení, zkáza, porušení, rozklad, rozvrat.
determinace - určení, vymezení.
determinismus, determinizmus - názor, že všechny jevy na světě jsou nutně příčinně podmíněny; v uzším smyslu názor, podle kterého nemá člověk svobodu vůle (opak indetermismus).
devachan - slovo pocházející ze sanskrtu a značící příbytky bohů. V theosofii je devachan místo, kde se duše očišťuje a duchovně zdokonaluje mezi znovuzrozením.
dévové - sanskrtský pojem z indické mytologie. Dévové jsou nadpřirozené bytosti, které jsou buď dobré, nebo zlé. Dévové jsou zároveň tvůrci věcí a lidé je za normálních okolností nemohou vidět. V perském zarathuštrovském náboženství jsou dévové výhradně zlí duchové.
deziluze - zbavení, pozbytí iluzí; rozčarování, vystřízlivění, zklamání.
dharma - v hinduismu a buddhismu kosmický řád, určující etické chování člověka
diadém - původně ozdobná ztužka vázaná okolo hlavy, nad čelem rozšířená, vzadu volně splývající, odznak starořeckých kněží a vítězných atletů, později královská čelenka; drahocenná, skvoucí ozdoba hlavy.
diachronie - sledování časovéhovývoje (opak synchronie).
diecéze - územní celek ve státě spravovaný biskupem a zřizovaný papežem.
Dies irae - den hněvu - začáteční slova sekvence ze mše za zemřelé; den hrůzy vůbec.
dilema - nutná (někdy obtížná) volba mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi.
dimenze - rozměr.
distingovaný - uhlazený, jemný.
Diskarnáti - jsou to temné duše zemřelých, které do devadesáti hodin po smrti neopustily frekvence pozemské roviny z nejrůznějších důvodů, nejčastěji ze strachu, lásce k materiálnu nebo touze po pomstě. To s sebou přináší negativitu. Mohou si najít podobně smýšlejícího hostitele, kterému z aury čerpají energii a zároveň mu ji mohou ve fyzickém těle blokovat. Někdy se mohou ve fyzické rovině projevovat i častými bolestmi krku nebo zad.
diskontinuita - nesouvislost, nespojitost ( opak kontinuita )
divinace - tušení, předvídání, vnuknutí. Původně v Antice náboženský úkon mající zjevit budoucí výsledek podnikané činnosti. - způsob navazování vztahu s božskými silami za účelem objasnění požadované záležitosti. Používá se při tom orákulí, jakými jsou například Tarotové karty.
divoká honba (jinak nazývaná Štvanice) - v evropském folklóru se tradují pověsti o smečkách přízračných psů, doprovázených strašidelnými lovci na koních, kteří se prohánějí krajinou a loví duše lidí, především duše nepokřtěných dětí. Takový hon se pokládal za předzvěst smrti.
divoké děti - děti, které se zřejmě za neznámých okolností odloučily od svých rodin a vyrůstaly samy v divočině, někdy vychovávány zvířaty (např. vlky či medvědy). často se označují jako VLČÍ DĚTI.
dogma - ( řecky poučka ) - teze týkající se víry, přesně definovaná, označovaná církví jako zjevená pravda Boží (článek víry). Tento pojem se téměř výhradně používá v křesťanském náboženství. Označuje se jím učení, které bylo zvěstováno přímo od Boha a které hlásá hlava příslušného křesťanského směru ( např. papež ).
doketismus, doketizmus - učení vycházející z gnosticismu, považující hmotu za zlo, a proto tvrdící, že Kristus měl jen zdánlivé tělo (3.stol.po Kr.).
doktrína - vědecká teorie, soustava zásad; teoretické učení; poučka.
dominace - převládání.
dominikán - člen žebravého řádu založeného sv.Dominikem (+1221) v Toulouse v jižní Francii a potvrzeného r.1216, jehož hlavním úkolem je kazatelská činnost a systematické studium; zkr. O.P. (pozn. Domini- boží, canes-psi, volně přeloženo "Psi Boží").
drakonický, drakónský - velmi přísný, tvrdý, krutý, neúprosný (nazváno podle athénského archonta Drakonta, který po r. 624 př. Kr. sepsal zákony proslulé velkou přísností).
drobopravectví - starobylé odvozování ZNAMENÍ ze zvířecích vnitřností, jako jsou plíce a játra.
Droit humain - zkrácené označení zednářského řádu ( svobodní zednáři ), který byl založen roku 1893 ve Francii. Překlad výrazu znamená "Lidské právo". Pro tento řád bylo charakteristické, že na rozdíl od převážné většiny zednářských organizací, které byly výhradně mužské, přijímal do svých řad také ženy.
druhé vidění - jasnozřivá schopnost předvídat události, které se odehrávají daleko od místa, kde její držitel pobývá nebo k němuž teprve dojde v budoucnosti.
druid - keltský kněz, zastávající podle potřeby i práci učitele, lékaře, soudce aj.
dryáda - (v starořecké mytologii) nymfa zosobňující přírodní sílu ve stromech.
dualismus, dualizmus - dvojitost, podvojnost.
dualista - stoupenec dualismu.
duplicita - dvojí provádění; zdvojení, dvojitost.
Duch - nevtělená bytost. Běžný lidový termín pro netělesné ZJEVENÍ zemřelé osoby, které se často pokládá za její duši. Může být vázán na určité místo a strašit tam opakovaně i více osob. Rovněž obecné označení NADPŘIROZENÉ bytosti.
duchovní léčba - léčení a údajné vyléčení choroby spíše pomocí víry a nadpřirozených prvků než lékařskými postupy. Duchovní léčba zahrnuje magické formy praktikované šamany a medicinmany v primitivních společnostech i uzdravování parapsychologické.
duchovní sluch - schopnost přijímat - podobně jako sluchem - podněty, které však v rozsahu normálního sluchového vnímání nejsou slyšitelné. Je to forma ESP (MYMOSMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ).
Dvojník - ( v anglické a německé literatuře Doppelgänger ) - ZJEVENÍ nebo okultní dvojník žijící osoby. Obvykle ho vidí pouze jedinec, kterého představuje a jemuž přináší varování před nebezpečím nebo předpověď budoucnosti, avšak občas ho mohou spatřit i jiné osoby.
Dvorní karty - šestnáct tarotových karet znázorňujících královské figury (krále, královny, rytíře a pážata) od čtyř symbolů (hole, poháry, meče a mince). Názvy Dvorních karet se u jednotlivých Tarotových sad mohou lišit. Karty popisují mezilidské vztahy a individuální povahové rysy tazatele nebo osob v jeho životě. Během výkladu poukazují Dvorní karty také na vnitřní a vnější nápomocné zdroje.
dyáda - označení pocházející z řečtiny a značící skupinu dvou věcí, sil, spojení dvou jednotek. Řecký filosof Pythagoras pokládal dyády za podstatu všech živých bytostí i věcí.
dysfemismus, dysfemizmus - drsný výraz, jehož užíváme místo výrazu jemnějšího nebo neutrálního.
dysfunkce - porušená funkce.
Ď
Ďábel - původně zlý bůh v dualistické teologii ( Dobrý Bůh a Zlý Bůh ) ZOROASTRISMU, starobylého perského náboženství, později výtvor křesťanských a islámských teologů, kteří ho nazývají SATANEM respektive ŠEJTANEM. Děsivá a zlovolná postava Ďábla je věčným nadpřirozeným nepřítelem dobrého Boha (Jahveho či Alláha ) a jeho věrných a je nejvyšším představitelem zla a ničivých sil v člověku a jeho prostředí.
Ďáblův pomocník - domácí skřítek - pomocný DÉMON, kterého Ďábel údajně propůjčuje čarodějnicím. Tito skřítkové na sebe obvykle berou zvířecí podobu a vystupují jako psi, kočky, žáby nebo myši, ale nikdy jako holubice nebo ovce. Je-li třeba, dokáží změnit podobu. Říká se, že čarodějnice mají na svém těle zvláštní struk - ježibabí nebo ďábelské znamení - z kterého ďáblův pomocník saje krev.
https://ito-kaliningrad.ru/
(Josephexhic, 5. 2. 2024 16:02)