Základní význam - Hole
Hole
(Žezla, Pruty)
Výpovědi této série jsou spojeny s fyzickou činností a skutky. Hole se týkají rčení "nyní a zde" a zpravidla je provází horečná činnost. Hole představují tvůrčí energii a otevřenost pro vnější vlivy. Též jsou spojovány s intuicí.
Hole ve světě symbolů:
Mužská síla; autorita; důstojnost; magická síla; putování; je také solárním a osovým symbolem.
Hůl - symbol moci, postavení, úřadu.
Účinek kouzelných holí se někdy dostavuje dotykem, jako např. Mojžíš otevřel pramen na poušti.
Naopak australští čarodějové používají drobných zahrocených kouzelných holí, většinou kostěných, k magickému působení na dálku.
Kouzelnou holí, která přinášela požehnání, byl Hermův kérykeion. Na egyptských památkách lze rozlišit množství typů holí, které souvisely s určitými úřady, pravomocemi a mocí - byly proto také důležitou součástí pohřební výbavy.
Indická božstva, zvláště bůh smrti, nosila hůl jako znamení moci soudit a trestat.
Holím z určitého dřeva se přisuzoval apotropaický účinek. V Číně dávaly takové dřevo broskvoň a morušovník. Proslulou kovovou kouzelnou hůl jako zbraň vyjimečných kvalit vlastnil mytický opičí král Kchung Wu Sung. Nikdo kromě něj ji nedokázal uzvednout, bylo možné ji libovolně zmenšovat a zvětšovat.
O symbolických významech hole výmluvně vypovídá i možnost její proměny - většinou v hada, někdy v ratolest (hůl egyptských čarodějů a Mojžíše, Áronova hůl, Josefova hůl před zasnoubením s Marií).
Andělé zvláště v byzantském umění nesou často dlouhou hůl jako odznak poslů.
Hůl je také oporou v chůzi, což má svůj význam i v náboženských souvislostech (Ž 23,4). Pastýřskou holí, kterou v křesťanském umění nosí Kristus, proroci a svatí, je berla biskupů a opatů. Vypovídá také o jurisdikci svého nositele v diecézi nebo na území kláštera.
Od 13.století má berla ustálený tvar s vinutým zakončením (curvatura).
I každý zenový mistr nosí hůl, kterou si sám uřízl v horách. Je asi dva metry dlouhá a hrubá. Symbolizuje postavení mistra jako správce hory, neboť každý zenový klášter je hora, i když se nachází ve městě. Hůl musí pocházet z divoké přírody, aby se nelišila od Buddhovy podstaty.
Maorští náčelníci nosili jako odznak své moci hůl, zlaté hole nosí dodnes ašantští králové v Ghaně. Jejich obdobou jsou žezla evropských panovníků.
Odznakem dílčí moci (a ve středověku většinou i soudcovského úřadu) je pak například maršálská hůl.
Ve východní Evropě představovaly podobný odznak honosně zdobené palcáty s cibulovitou hlavicí (budzygan, bulava).
Z hlediska psychoanalýzy může mít hůl také falický význam.
Zlomení hole bylo starým franským obyčejem, který znamenal zrušení právního společenství. Někdy se tak dělo při popravách.
Buddhismus:
právo a řád; symbol Buddhova žezla, tj. jeho učení.
Egypt:
hůl v podobě háku a důtky jako znamení trestající vladařské moci jsou hlavními atributy Usira jako soudce mrtvých. Hůl s perem je obrazem probuzení duše a atributem Thovta.
Hinduismus:
tři tyčky spojené v hůl symbolizují ve višnuistické tradici tři základní vlastnosti či tři guny, jejichž kombinací jsou všechny předměty ve světě jevů - tedy základ toho, co je třeba uskutečnit, překážka, která tomu brání, a síla, která tuto překážku překonává.
Indiáni:
hůl zde zastupuje trest a bolest.
Křesťanství:
Kristus jako dobrý pastýř; putování. Hůl zakončená zakřivením či zatočením znamená biskupskou moc a autoritu; hůl nesená před vysokými hodnostáři označuje důstojnost úřadu; poutnická hůl je atributem Jakuba Většího, někdy svaté Brigity; rozkvetlá či vypučelá hůl je atributem Árona a svatého Josefa.
Řecko-římsky:
hůl či hůlka posla v podobě caducea je hlavním atributem Herma/Merkura.
